Fototerapie neboli léčba světlem je odborný název pro léčbu, při níž se lidé léčí světelnými paprsky. Její blahodárné účinky byly prokázány již v dávné minulosti, ale jako mnoho jiných objevů lidstva byla i tato na nějakou dobu ignorována. Bylo zjištěno, že světlo určitých vlnových délek může v lidském těle vyvolat různé léčebné reakce. Za otce moderní fototerapie je považován dánský lékař NR Finsen, který za svou práci v této oblasti získal v roce 1903 Nobelovu cenu za medicínu.
Fototerapie a její systém léčby je všeobecně uznávanou metodou a má dnes své stálé a nezastupitelné místo v moderní medicíně u nás i v zahraničí. Fototerapie spočívá v pravidelném vystavení velmi silnému plnospektrálnímu nebo úzkospektrálnímu zdroji světla. Kvalitní lampy určené pro domácí fototerapii musí mít jasné světlo dostatečné intenzity (asi 5x intenzivnější než v dobře osvětlené kanceláři.).
Fototerapie využívá nepolarizované záření (UV záření, infračervené záření, nepolarizované, např. denní světlo) nebo také polarizované záření produkované biolampou nebo laserem. Polarizované světlo je pro lidský organismus zcela bezpečné.
Vliv fototerapie na lidský organismus
Světelná terapie má na lidský organismus velmi pozitivní vliv, protože světelná energie absorbovaná našimi tkáněmi vyvolává v buňkách fotochemické reakce. Účinky léčby jsou spojeny se zvýšeným buněčným metabolismem, zvýšením produkce kolagenu a podporou produkce transmiterů. Napomáhá také uvolňování serotoninu, prostaglandinů a beta endorfinů.
UVB paprsky pronikají hlouběji a jsou nejúčinnější při tvorbě opálení a vitamínu D. UVB paprsky jsou zodpovědné za „pozdní“ zarudnutí, které se objevuje přibližně dvě až osm hodin poté, co je pokožka vystavena slunečním paprskům během opalování. Z dlouhodobého hlediska může fototerapie vést k předčasnému stárnutí kůže a fotokarcinogenezi. Je proto nutné dodržovat předepsaný postup a nepřekračovat doporučenou dávku.